Vědomé Velikonoce aneb Co je důležité je očím neviditelné

aneb Co je důležité je očím neviditelné

O Velikonocích nepřemýšlím jen jako o svátcích jara nebo o čase volna. Ano, všechno to „okolo“ je pěkné – barvení vajíček, vůně mazance, dnešní slunečné ráno. Ale skutečně důležité je něco mnohem hlubšího, očím neviditelné. Nejvíc to vnímám, když se podívám na svou dceru. Terezka má devět let. Když mě obejme, je to, jako kdyby se celý svět na chvilku zastavil a připomněl mi, proč vlastně žiju. Ona je moje světlo. A zároveň mi připomíná, že důležité není to, co máme, ale to, kým jsme.

Děti nás to učí každý den. Vidím to vždy, když dorazím do naší školky. Jsou tady a teď. Smějí se naplno. Pláčou bez studu. Neřeší, co si o nich myslí ostatní. Jsou pravdivé. A možná právě tohle je klíč ke „vzkříšení“, které Velikonoce symbolizují.

U nás doma máme takovou svoji velikonoční tradici. Podobně jako na Vánoce si ozdobíme „velikonoční strom“, na který zavěsíme vajíčka a stuhy. K tomu připravíme slavnostní večeři nebo oběd – řízky (pro mě samozřejmě vegetariánské), bramborový salát a polévku. A po jídle?Pod stromečkem máme pro každého jeden dárek. Jeden, abychom si připomněli, že ten největší dar je ukrytý ve věcech, které běžně míjíme – v každodennosti, v doteku, v pohledu, v tichu, ve společném smíchu, ve chvíli, kdy jsme spolu a jsme opravdu přítomní.

Když si dovolím jen být (snažím se o to každé ráno – i to dnešní velikonoční) – bez rolí, bez snahy něco měnit, zlepšovat nebo kontrolovat – objeví se ve mně prostor. Klid. Světlo. Přijetí. Je to, jako kdyby se celý svět na chvilku zastavil… a připomněl mi, že všechno, co hledám, už dávno mám. Že naše myšlenky nejsou skutečnost. Že emoce, které prožíváme, jsou důležité, ale nejsou nutně pravdivé – jsou jen zprávou o tom, co se v nás děje. A že to, kým skutečně jsme, není možné zúžit na tělo, roli, výkon nebo příběh, který si o sobě vyprávíme. A že vědomí, to tiché „já jsem“, je tím největším darem ze všech. Mnoho duchovních učitelů mluví o tom, že vědomí je tím, čím skutečně jsme. Že nejde o to, co se nám děje, ale jak to vnímáme. A že právě změnou vnímání se může změnit celý náš svět.

V naší šeberovské škole říkáme, že chceme být „školou pro úspěch každého žáka“. Čím dál víc věřím, že tím největším úspěchem není známka ani výkon. Je to poznání vlastní hodnoty. Vědomí vlastní existence. Důvěra ve svět a v sebe. A vnitřní svoboda být tím, kým skutečně jsem.

Velikonoce pro mě nejsou jen o nějaké vzpomínce, o biblickém příběhu, o minulosti. Jsou o vzkříšení v nás. O odložení starých bolestí, nefunkčních přesvědčení a iluzí, které nás svazují. Jsou pozváním k proměně života, vztahů, světa i nás samotných a o návratu k tomu, co je pravdivé, hluboké, co je očím neviditelné. K vědomému životu.

A tak – ať už slavíte jakýmkoli způsobem – přeji vám, ať letos prožijete Velikonoce nejen navenek, ale i uvnitř, kde je prostor pro nový začátek. Srdcem. Vědomě. V lásce.