Východ slunce nad prioritami

„Dávej první věci na první místo, a druhé věci dostaneš navíc. Dej druhé věci na první místo – a ztratíš obojí.“— C. S. Lewis

Začaly letní prázdniny. Pro mě je to čas, kdy se symbolicky znovu nadechuju. Vnímám školní rok jako takový cyklus nádechu a výdechu – kdy se spousta věcí děje, tvoří, organizuje, žije na plný plyn (letos to bylo obzvlášť intenzivní 😊). A pak přichází čas, kdy člověk může na chvíli zpomalit. Čas prázdnin není jen o odpočinku, nabízí také prostor návratu k sobě.

Pro mě je takovým opravdovým nádechem čas u moře. Moře miluju. Už jako kluk jsem ho měl spojené s něčím výjimečným. Ve 4. třídě mě k němu poprvé vzala moje babička. Každé ráno mě budila v šest hodin – abychom společně šli na východ slunce. Zaplavali jsme si a sledovali ten rudý kotouč, jak se pomalu vynořuje z moře. To ticho a šumění vln se mi vepsalo hluboko do paměti. Zůstalo to se mnou dodnes. Východ slunce je DAR od mé babičky.

Když teď jezdím na dovolené, vstávám pořád stejně. Jdu k moři ještě, než se probudí svět, zaplavu si a pak si sednu a jen tak jsem. Východ slunce je pro mě jakýsi osobní rituál – chvíle, kdy se ztiším, kdy znovu slyším sám sebe. A možná to zní zvláštně, ale moře je pro mě ten nejlepší kouč. Neříká nic, a přesto mluví, ptá se a připomíná mi všechno důležité: To, co je očím neviditelné. A právě tehdy si znovu kladu otázku: Na čem mi v životě opravdu záleží?

Moje priority nejsou složité.

Moje rodina – Verča, Terezka, Ondrášek.

Čas s nimi. A taky čas sám se sebou. Abych mohl být naplno s druhými.

Smysluplná práce a její dopad na děti a skrze ně na budoucí svět.

Přátelé. Vztahy. 

Když tohle držím v srdci, všechno ostatní se daří snadněji a skládá naplněný život.

Svět nás často vybízí k tomu, abychom dělali víc, stíhali víc, byli všude a pro všechny. Ale čas je to nejcennější, co máme. A jak s ním naložíme, je naše svobodná volba. Nejde o to stihnout víc. Jde o to stihnout to, co je pro nás nejdůležitější.

Zkus si někdy položit jednoduchou otázku:

Jak by vypadal můj den, kdybych ho opravdu žil podle svých priorit?

A co mi brání žít tak už dnes?

Krásné prázdniny všem

Ať se Vám podaří nadechnout. A možná i ztišit. A možná právě tam, uprostřed ticha, znovu uslyšíte, co je pro Vás nejdůležitější.