Třicet let a pořád na začátku

„Nepřestávej začínat. A nezačínej přestávat.“— Anthony de Mello

Letos v září to bude třicet let, co jsem poprvé vstoupil do třídy jako učitel. A přesto mám pocit, že jsem pořád na začátku. Ne proto, že bych byl zelenáč a nevěděl, co dělám, ale proto, že se pořád něco nového učím. Pořád mě práce ve školství baví, naplňuje, překvapuje, někdy i zraňuje – a hlavně stále obohacuje.

Každý den mi děti, kolegové, rodiče i můj vlastní život připomínají, že cesta nekončí a že pokora není slabost – je to síla, která otevírá dveře k porozumění. Proto i po třiceti letech s ní přistupuji ke své práci, stojím před mladými lidmi s respektem. Ano, jejich svět je jiný než ten, ve kterém jsem vyrůstal já. Je rychlejší, hlučnější, náročnější, a přesto – nebo právě proto – potřebují děti dospělé, kteří je nebudou jen vzdělávat, ale také jim budou naslouchat.

Stojím s úctou ale i před dospělými (i když mnozí jsou mladší než já 😊). Jsou mými učiteli. Jejich přátelství, podpora, tichá moudrost, zkušenosti jsou dar, kterého si vážím a jsem za něj každému jednomu vděčný. Jsem ale vděčný i za ty, kteří mi šlapou na paty, také oni mě učí.

Uprostřed intenzivního běhu školních dní, porad, schůzek, plánů i nečekaných krizí – se stále snažím držet vděčnosti, smysluplnosti a naděje.

„Naděje není přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že něco má smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne.“— Václav Havel

Právě tahle jistota dává smysl i mým pochybnostem.

Proč pořád věřím ve smysl vedení, ve vzdělávání a v každodenní službu škole?

Protože vím, že to celé není o mně.

Je to o druhých – o dětech, o učitelích, o rodičích.

O jejich cestě. O jejich snech.

A mým posláním je být jim na té cestě průvodcem, partnerem, služebníkem nositelem radosti a naděje.

Nebylo a nebude to vždy snadné. Někdy si připadám sám. Někdy mám chuť to vzdát. Ale pak si připomenu slova Kobeho Bryanta, když po dvou vyhraných zápasech finálové série NBA dostal otázku, proč se ještě neusmívá. Odpověděl prostě:

„Job’s not done.“

A tak jdu dál.

Jdu dál vítat každé pondělí a pátek děti u vchodu školy.

Jdu dál procházet školou, vnímat atmosféru, pozorovat dění.

Jdu dál mluvit s učiteli, naslouchat jim, být jim oporou i výzvou.

Jdu dál na porady, schůzky, rozhovory – často nelehké, ale důležité.

Jdu dál hledat nové cesty, jak může být škola dobrým místem pro každé dítě.

Jdu dál i tehdy, když to není vidět. Protože job’s not done.

A pořád cítím vděčnost, že u toho všeho mohu být.

„Život není otázka výhry, ale věrnosti. A zralost není dokonalost – je to ochota nést nedokonalost.“— Tomáš Halík

A tak i po třiceti letech……jdu dál.

Protože „job’s not done“.

S nedokonalostí, kterou už přijímám jako součást své cesty, věrně, zrale a s pokorou putuju dál – směrem ke smyslu všeho.

Děkuju, že můžu.

Moje první třída - Méďové z 3.B