Raději rozkvetlý strom než pochody a hranice

Včera cestou domů přes vesničky (a protože D1 byla ucpaná, projížděl jsem jich hodně a jel dlouho) se to kolem hemžilo maskami a převleky, hasiči vyráželi z hasičáren, viděl jsem připravované ohně, pouštěl jsem na přechodu čarodějnice. Všude pak plápolaly vatry, dým byl z dálky vidět na mnoha místech. Lidé se smějí a slaví. Já zůstávám doma. Ne protože bych měl něco proti radosti nebo komunitě. Ne protože bych si neuměl udělat srandu. Ale protože mě tenhle svátek prostě netáhne.

Možná je to tím, že podvědomě cítím, co všechno se za tím slovem čarodějnice skrývá. Nejsou to jen pohádky, zábava a létající košťata. Jsou to tisíce skutečných příběhů. Příběhy strachu, nespravedlnosti, bolesti a umlčených hlasů. Nejsou to kouzelné postavy s kloboukem a koštětem. Byly to ženy. Obyčejné ženy, které žily, milovaly, léčily, zpívaly, a někdy prostě jen byly jiné než ostatní. A právě proto byly označeny, vyčleněny, páleny.

A podobně to mám i s prvním májem. Tím oficiálním, Svátkem práce. Mám ho v sobě hluboce spojený s dobou komunismu – s povinným pochodem, transparenty, máváním komunistickým dědulům. S davem, ve kterém se ztrácela tvář i svoboda. Jsem vlastně trochu hrdý na to, že jsem nikdy na 1. máje mávat nešel. Můj táta mě vždycky nějak z povinné účasti omluvil, zkrátka jsem tam nebyl. Jeli jsme na chatu a byli spolu s rodinou. Naštěstí mě za to nikdy nikdo ve škole nepopotahoval – snad to mí učitelé měli podobně.

Dneska jsme doma. Uklízíme, vyklízíme, děláme pořádek. Práci si připomínáme prací. Samozřejmě mám respekt k historii i k těm, kdo museli dřít, a vím, že svoboda není samozřejmost. O historii svátku jsme si při rodinném obědě dnes společně četli a přemýšleli nad ním. Dostali jsme se až k tomu, že pracovní týden se v některých společnostech ještě více zkracuje. To naši omladinu zaujalo asi nejvíce.

A přece je jeden moment, který si 1. května nenechám ujít – tichý rituál, který přetrval všechna režimová mávátka, hesla i ohně: líbání pod rozkvetlým stromem. Na ten se vyloženě těším. Prý uchovává lásku, krásu, možná symbolizuje radost z toho, že se máme. Mě prostě baví 😊.

Každý máme své důvody, proč něco slavíme – a proč ne. Tohle jsou ty moje.

Krásný první máj podle libosti.

Všem.