Prošel jsem duhou dospělosti

Slyšel jsem, že v některých původních kulturách, snad u jihoamerických indiánských kmenů, se dospělost nepovažuje za věc čísla jako osmnáct nebo jednadvacet, ale za vnitřní proměnu, která přichází se zkušenostmi mnohem později. A jako věk dospělosti se prý uvádí 52 let. Nikde jsem to nenašel v literatuře ani na internetu, ale nějak jsem tomu uvěřil. Možná proto, že právě když mi bylo 52, začal jsem to sám hluboce cítit.

Jako by se ve mně něco umoudřilo, uklidnilo. Ne že bych se vzdal svých snů, ale jako bych přestal kmitat a má mysl pobíhat. Přestal jsem hledat potvrzení venku. Uviděl jsem v sobě muže, který ví, co chce, kam míří a je vědomě přítomný. A konečně jsem mohl říct: ano, teď jsem dospělý.

Rozhodl jsem se svou cestu k této své dospělosti popsat jako průchod duhou. Osm barev, osm uvědomění. Osm zastavení, kde se duše nadechuje. Každé z těchto uvědomění je jinak zbarvené. Nesouhlasí s fyzikou světla, ale souzvukem se mnou.

Červená: Uvědomění otevřenosti životu

Otevírám se dalšímu životu bez potřeby zalíbit se. Otevírám se i bolesti, nejistotě, neznámému. Už nehledám potvrzení v názorech rodičů, v očekáváních okolí. Zahrádku si klidně nechám zarůst navzdory tátovi. Vím, co chci –⁠ a vím, co není moje cesta.

Výzva: Důvěřovat životu, i když není nalinkovaný.

Klíčový moment: Když jsem si dovolil říct: Takhle to mám, tudy jdu já. I kdyby mi nikdo netleskal.

Snová postava: Poutník – ten, kdo putuje s důvěrou v cestu, i když nevidí cíl.

Rituál a koučovací otázky:

• Co se ve mně ještě skrývá a doposud jsem to nepoznal?

• Komu jsem dnes dovolil rozhodovat za mě?

• Kde bych mohl být odvážnější?

• Vydej se dnes na cestu, kterou neznáš – může to být jiná trasa do práce, nové jídlo nebo rozhovor s cizím člověkem.

Oranžová: Uvědomění rolí

Celý život hrajeme role. Syn. Manžel. Táta. Ředitel. Chlap, který má být silný. Ale dospělost přichází, když poznám, že tyto role jsou jen kostýmy. A že v každé z nich mohu být buď pravdivý anebo pokrytecký. Já si vybral to první.

Výzva: Pustit nefunkční role a být sám sebou v těch, které mi zůstanou.

Klíčový moment: Když jsem přestal být věrný očekáváním a začal být věrný sobě.

Snová postava: Mnich odkládající kutnu a vstupující do vody – opouští formu, aby našel podstatu.

Rituál a koučovací otázky:

• Kterou roli už dávno nežiju, ale pořád hraju?

• Co by se stalo, kdybych ji pustil?

• Kým bych chtěl být, kdyby se nikdo nedíval?

• Napiš si své aktuální životní role na papír. Vedle každé napiš: Co mi tato role dává a co mi bere? Jednu z nich dnes symbolicky odlož – třeba jejím odložením, roztrháním anebo dokonce spálením. Zkus odložit všechny. Jaké to je?

Žlutá: Uvědomění vitality

Moje tělo není nástroj výkonu. Je to můj domov. Chci ho ctít. Hýbat se. Potit se. Vnímat život kůží, očima, chutí. Stáří nezačíná věkem, ale rezignací na pohyb.

Výzva: Neslevovat z péče o tělo, i když ztrácí „mládí“.

Klíčový moment: Když jsem si řekl: Pohyb je radost, ne povinnost.

Snová postava: Rocky Balboa – běží ráno vstříc vítězství nad sebou.

Rituál a koučovací otázky:

• Jak tě dnes oslovím, tělo?

• Co mi chceš říct – a já to pořád ignoruju?

• Co mi dělá radost v pohybu?

• Udělej si dnes „rituál smyslů“ – běž si zaběhat, zatanči, dopřej si koupel nebo si připrav oblíbené jídlo a vnímej přítomnost každým smyslem.

Zelená: Uvědomění zralé lásky

„Láska je trpělivá, je laskavá, láska nezávidí, láska se nevychloubá ani nepovyšuje; není hrubá, nehledá svůj prospěch, není vznětlivá, nepočítá křivdy, není škodolibá, ale raduje se z pravdy; všechno snáší, všemu věří, vždycky doufá, všechno vydrží. Láska nikdy neskončí.“ 1 Kor 13, 1- 8

Láska je hluboká. Klidná. Věrná. Moji první ženu jsem zklamal. I druhá to se mnou neměla lehké – ale ta už potkala toho, kdo prošel duhou dospělosti. Mrzí mě to. Věděl jsem, nežil. Dnes už to nejen vím.

Výzva: Odpustit, pustit, jít dál a milovat.

Klíčový moment: Když jsem po vztahových kotrmelcích pochopil, co skutečně chci. 

Snová postava: Strážce duhy – rytíř, který chrání prostor lásky.

Rituál a koučovací otázky:

• Umím říct: „Odpouštím“ i beze slov? Druhým? Sobě?

• S kým jsem dnes byl jen napůl – a proč?

• Kdo si zaslouží moji plnou přítomnost?

• Napiš dopis někomu, kdo ti ublížil – nemusíš ho odeslat. Pak ho znič. Ne kvůli druhému, ale kvůli sobě.

• A obráceně: Napiš dopis někomu, komu jsi ublížil. Ani ten nemusíš odeslat.

Modrá: Uvědomění smyslu

Chci dělat to, co má smysl. V práci i doma. Když dělám, co souzní s tím, kým jsem, s mými hodnotami, výsledek už není tak důležitý – protože samotná cesta je naplňující. Práce pro mě není jen povolání – je to poslání. Nechci být jen zaměstnaný, ale chci být zapálený.

Výzva: Říkat „ne“, aby zbyl prostor pro to smysluplné.

Klíčový moment: Když jsem unavený, ale přesto šťastný, že můj život má smysl.

Snová postava: Komenský – učitel národů, autor Cesty světla a mudrc smysluplnosti.

Rituál a koučovací otázky:

• Co dnes tvořím, co přetrvá i zítra?

• Co ve mně hoří – a co jen doutná?

• Kde jsem užitečný, i když to nikdo nevidí?

• Sepiš si 3 činnosti, které ti přinášejí pocit hlubokého naplnění – a jednu z nich si zapiš do kalendáře jako závazek.

Indigová: Uvědomění podstaty

Spojil jsem se s dítětem v sobě, pomohl mu vstát a obejmul ho. Teď už žiju pravdivě, autenticky. Ne jako herec na jevišti, ale jako člověk, který už nepotřebuje potlesk. Poznal jsem, že čím méně se snažím vypadat jako někdo, tím víc jsem tím, kým jsem.

Výzva: Sundat poslední masky a nehledat uznání – jen soulad se sebou, se svým vnitřním dítětem.

Klíčový moment: Když jsem si řekl: Slavný už jsem byl. Teď chci být svůj.

Snová postava: Malý princ – tichý svědek, který mluví jednoduchou a čistou pravdu.

Rituál a koučovací otázky:

• Kde ještě nosím masky – a proč?

• Jaké jsou moje pravé hodnoty – i kdyby s nimi nikdo nesouhlasil?

• Jak poznám, že jsem opravdu sám sebou?

• Sepiš si tři věci, které tě odlišují – a tři věci, které už nehodláš předstírat.

Fialová: Uvědomění harmonie

Ticho mi začalo vonět víc než hluk. Už nechci vše vědět, všude být, všechno komentovat. Ztišil jsem se, zpomalil. Chci jen být. V přítomnosti, v klidu, v souladu.

Výzva: Objevit v tichu odpovědi, které slova nenesou.

Klíčový moment: Když jsem zjistil, že nejsem sám, i když mlčím.

Snová postava: Indiánský náčelník – sedící v tichu, vnímající svět z nadhledu.

Rituál a koučovací otázky:

• Kdy jsem naposledy byl v tichu – a slyšel něco hlubokého?

• Co ve mně přichází, když se všechno ztiší?

• Umím být sám – a být v tom rád?

• Udělej si každý den deset minut bez mluvení, telefonu, hudby – jen buď. Sleduj, co se děje uvnitř.

Zlatá: Uvědomění přesahu

Život není jen o mně, o tobě, o druhých. Je větší. Přesahuje nás. Když jsem si tohle připustil, přestal jsem se tolik bát – i toho, co přijde. Všechno má svůj čas, svůj důvod, svůj smysl.

Výzva: Odevzdat kontrolu a důvěřovat, že jsme součástí většího celku.

Klíčový moment: Když jsem se potkal s bolestí, se smrtí.

Snová postava: Anděl světla – tichý průvodce, který zná cestu i za hranice viditelného.

Rituál a koučovací otázky:

• Co musím odevzdat?

• Jaký odkaz chci zanechat svou přítomností?

• Co mě přesahuje – a co mi to říká o smyslu mého života?

• Sepiš si vlastní epitaf – větu, kterou bys chtěl, aby po tobě zůstala.

Epilog

Dospělost není věk. Je to odvaha být pravdivý, vědomý, milující, smířený. Je to duha, kterou musíme projít sami – ale nikdy nejsme sami. A když jí projdeme, zjistíme, že to není konec.

BONUS

Kompas dospělosti:

Vytiskni si Kompas dospělosti a měj ho na viditelném místě – jako připomínku, kam ses už dostal a kam dál kráčíš.

Vytiskni si ho a měj ho na viditelném místě – jako připomínku, kam ses už dostal a kam dál kráčíš.

Použij ho při sebereflexi – občas si polož otázku: Ve které barvě se dnes nacházím? Co teď potřebuju rozvíjet?

Sdílej ho s blízkými – ať už jako inspiraci, nebo jako pozvání k hlubším rozhovorům.