Andělé z Marsa Alam

It may seem like a small thing, yet the more I think about it, the more I feel - it was something big.

Byli jsme s rodinou v Egyptě. V Marsa Alam.

Chtěli jsme odpočívat. Užít si slunce, podmořského světa, koupání, relaxace. Být spolu.

Byl jsem na tomto místě počtvrté. A hned po příjezdu nás zdravili: Mister George. Welcome back. 

Recepční, plavčíci, číšníci, místní Egypťané.

Ale hlavně přidávali něco, co je mnohem vzácnější.

Laskavost. Zájem. Úsměv.

Každé ráno už z dálky volali: „Mister Žorž!“ – jako bychom byli staří známí.

Vždycky první. Vždycky s radostí. Připravili ručníky, nachystali lehátka.

Ptali se, jestli je vše v pohodě, jestli nechceme domluvit masáž.

Ne nátlakem. Jen tak. Pro radost.

Usmívali se, zdravili nás, bavili se s námi. Jasně, nabízeli své služby, ale nikdy jsem necítil tu dotěrnou podbízivost – snad jen v jednom obchodě.

V jiném obchodě jsme se ale společně nasmáli.

Prodavač neustále opakoval: No stress. A při tom mu věci padaly z rukou. My se smáli s ním. On se smál s námi. No stress. Stalo se to naší rodinnou hláškou.

Terezka slavila v Egyptě desáté narozeniny.

V obchodě jí zazpívali. Ve spa jí připravili balonky, přípitek a nápis: Terezie 10.

Uklízeč jí nazdobil postel. V restauraci jí zpívali.

A hlavně – ptali se, jestli měla radost.

Když viděli, jak se usmívala, bylo na nich znát, že mají radost s ní.

Nic nechtěli. Pokoušel jsem se jim dát drobnost – někteří se hádali a odmítli: „To je pro Terezku,“ říkali a dál se usmívali.

Bylo vidět, že mají rádi lidi.

Že to, co dělají, není jen práce.

Vypadalo to, jako by jim na radosti druhých opravdu záleželo.

A já si uvědomil, že tihle obyčejní lidé z pláže, restaurace, recepce i obchodu, jsou v něčem neobyčejní: Adam od ručníků, kuchař Khalid, masér Muhammad, Abdul ze spa,

fotograf Mohaned a další, jejichž jména už si nepamatuju.

V době, kdy spousta lidí dělá jen to, co musí,

oni dávali víc.

Až příště pojedu na dovolenou, budu si přát,

aby tam byli zase oni.

Nebo spíš –

abych já byl trochu víc jako oni.

Protože v době spěchu a odtažitosti

jsou právě tito andělé lidskosti tím,

co svět nejvíc potřebuje.