Máme toho moc a pořád kupujeme.

Začátkem května jsem domů musel objednat velký kontejner. Ne nic nestavíme, ale dlouho už se chystám na vyklizení půdy. Ten kontejner se rychle naplnil. Staré věci, které jsme roky nepoužívali. Krabice, oblečení, staré hračky, plastové nesmysly, prázdné obaly "co by se mohly hodit"… Nahromaděný bordel. Náš domek se potřeboval nadechnout. A asi i já.

Přesto mám pocit, že je toho pořád moc.

Kupuju nové věci. Občas mám vyhazovací nálady, při kterých letí ven i to, co bych možná ještě někdy použil. Pak mě to někdy mrzí (nejvíc asi trápí sbírka gramodesek, které jsem před více než dvaceti lety vyhodil).

Co vlastně k životu potřebujeme?

Ne moc. Potřebujeme jen to podstatné.

Tajemství mistrovství? Minimalismus.

„The secret of mastery lives in a single word. Minimalism.“ Robin Sharma

Minimalismus není jenom nějaká designová móda. Je to životní přístup: mít méně věcí, méně rozptýlení. A právě díky tomu mít víc prostoru pro to podstatné.

Místo složitosti – jednoduchost.

Místo zahlcenosti – záměrnost.

Místo maximalismu – odvaha říct „ne“.

Dělat méně a lépe.

Lidé, kteří něco skutečně změnili – Beethoven, Mandela, Purkyně, Ederlová – se často soustředili především na jednu věc. Dělali ji opravdu dobře. Ne všechno. Ale to jedno. Naplno.

A co kdybych i já – a třeba i vy, kdo to právě čtete – místo nekonečných „To Do“ seznamů zkusili tvořit svůj Not To Do list?

Co kdybychom si více chránili čas pro to nejdůležitější – pro vztahy, lásku, relaxaci, kreativitu?Co kdybychom si z domova, práce i mysli vyházeli všechno, co tam nemá co dělat?

Génius jednoduchosti

Steve Jobs jednou řekl, že skutečná brilance se pozná ne podle toho, co do produktu přidáš, ale co z něj dokážeš vynechat. Mistrovství není v přidávání. Ale v umění vypustit.

A platí to nejen pro technologie, ale i pro život.

Co vlastně k životu potřebujeme?

Nejsou to věci, přeplněné šuplíky, skříně, půdy a přeplánované kalendáře.

Potřebujeme vzduch.

Lásku.

Smysluplné vztahy.

A trochu toho klidného prostoru – doma, v práci, v hlavě i v srdci.

A možná ten kontejner nebyl jen na půdu.

Možná byl i na přebytek v mém životě.